CZ | EN | DE
pozvanka

pozvanka

pozvanka

Když mě Dušan požádal, abych o něm něco napsal, docela mě zarazil. Ne snad proto, že bych ho neznal, nebo že bych trpěl obtížemi v písemném projevu, ale proto, že vím, nakolik je obtížně psát o kamarádech. Zároveň to může být nevděčné, neboť vám zlí jazykové, kterých je stále požehnaně, budou předhazovat, co že si to vymýšlíte a proč ho tak vychvalujete. Co vůbec napsat o dobrém příteli? Že chodí na pivo i na kořalku, líbí se mu ženy a nemá daleko k boxu, motorkám ani vojenské historii? Jen co si přečtete tato slova, cítíte, jak jsou plytká a nemotorná. A hlavou se vám honí myšlenky, co o Dušanovi napsat jako o malíři, když výtvarnému umění hovíte, leč rozhodně nejste znatelem.

V mých očích Dušana nejvíce vystihuje jedna věta, kterou si budu pamatovat snad navždy: „Líbí se mi obrazy Jiřího Sopka, který maluje, jak mu huba narostla.

xxbanner

Dušan v jednoduchých přímočarných větách nejen mluví, ale prostě, s tu větší, tu menší dávkou sarkasmu i maluje. Nemyslím si, že by Dušan kráčel ve stopách tohoto malíře, že by mu pochleboval nebo žil v jeho stínu. On sám i jeho obrazy žijí vlastním, neustále proměnlivým, tedy tvárným, životem.

Nemá rád, když ho člověk zařazuje do nějaké škaltulky. Nepatří do světa intelektuálů, kde každý kolem sebe mrská jako bičem cizími slovy, o nichž mnohdy ani neví, co vlastně znamenají. Dušan se cítí doma v jednoduchosti, bezprostřednosti a přímosti. A přesto v jeho malbách naleznete jinotaje. Drobné zkratky, které někdy pochopíte na první, jindy vám souvislosti secvaknou později.

xxbanner

Lhal bych, pokud bych tvrdil, že se mně všechna jeho díla a dílka líbí, že mě oslovují. Ovšem některá si našla cestu k mému srdci, otiskla se někde do hloubi duše. Tato slova bude možná Dušan považovat za příliš vznešená. Nemá tak niterný vztah k Bohu jako já. Kdysi se pokoušel malovat pánbíčka na kříži, ovšem sám nebyl spokojen, neměl z malování onen pocit vytržení z každodenního plytkého shonu. Zjevně se trápil, což není zrovna u něj obvyklé.

Třeba se mu někdy podaří takový obraz dokončit, možná v sobě najde víc pokory. Pokud někdo vytvoří dílo, které osloví někoho jiného, může být krátkodobě spokojen, ale nesmí usnout na vavřínech. Dušanovy obrazy si příznivce již našly. Na vavřínech jsem ho ještě spát neviděl, a to ani po bujarých radovánkách. A vězte, že pokud by Dušan skutečně na vavřínech usnul, budu jeden z prvních, kdo se ozve.

Michal Plavec

Aktuality

Od října 2015 student na Art & Design institut Praha - ateliér malby - docent MgA. Roman Franta, asistent Mgr. René Hábl ak.mal.

6.12.2014 - vernisáž obrazů v Pardubicích ve východočeském Městském divadle.
Zahájení výstavy v 18:30 před premiérou komedie" Mezi nebem a zemí" v režii Kateřiny Duškové, úvodní slovo - Michal Plavec
Tímto jste srdečně zváni na obě akce:-)

foto

Výstava v kapli sv. Jana Nepomuckého u Hálkova divadla
Nymburk - Česká republika
(začátek výstavy 4.8. - 11.8.2014)
Jméno výstavy - Zastavení
Vernisáž 4.8. od 18:00 - na saxofon zahraje Alžběta Lhotová - studentka hudební konzervatoře Jaroslava Ježka v Praze


Fotogalerie z výstavy na Žofíně


Připravili jsme nové webové stránky. Přijďte nás navštívit.

Zastoupeno ve sbírkách

Česká republika
Slovensko
Německo
Singapore
Thajsko
Indonézie
Nový Zéland